John Roy Cash a jeho umělecká dráha jsou nedílnou součástí všech významnějších hudebních příruček od roku 1960. Jsou-li to encyklopedie, následuje po jménu stručně datum narození - 26. únor 1932, místo narození - Kingsland ve státě Arkansas, uzavření exkluzívní smlouvy s firmou Sun (1955-58) a dále CBS, výčet nahrávek a míst stálého působení od Louisíana Hayride (1955-56) přes první angažmá v nashvillské Grand Ole Opry (1956-58) až po sáhodlouhé údaje o televizních vystoupeních a seriálech i celovečerních filmech (Night Ride, Five Minutés to Live, Hotennany Hoot, atd.). Prozradí, že jeho první skupina se jmenovala Tenríessee Two á v roce 1960 změnila číslovku ze dvou na tři. Tak se na Cashovy koncerty dostala souprava bicích. Autoři nezapomenóu nikdy ná jeho manželku June (nas,.-·23: června 1929 v Maces Spring, Virgínie), ani na zmínku o tom, že byla členkou původní rodinné skupiny A. P. Cartera. Na závěr pak uvedou seznam cen a zlatých.desek. Úplný závěr patři.ocenění nejvyššímu: jmenování do "Dvorany slávy" v roce 1980. Obrázkové a zábavné časopisy předloží v nejpestřejších barvách vyvedený póhádkový příběh chudého chlapce, který už v okamžiku, kdy se poprvé postavil na postýlce, toužil stát na pódiu jako zpěvák country, a jak se jím díky své píli skutečně stal. Zavedou vás i do kasáren, v nichž Cash sedával s hlavou v dlaních a se slzami na krajíčku, když vzpomněl na svoji Vivian tam kdesi daleko v Tennessee. K nezbytným rekvizitám příběhu patří kytará, pochopitelně ta nejlevnější, při níž začínají vznikat první písně. Nedá se nic dělat, i Johnny Cash musí dojít do obchodu s hudebními nástroji a skládat prvotiny, které hned napoprvé chytnou za srdce . . , atd. A pak se vrátí domů, Chvíli se mu nic nedaří. To mu však dodá ještě více sil a nakonec se přece jen všechno v dobré obrátí. Tedy, skutečně se vrátil a o svém vojančení prohlásil: "Byly to nejhorší roky mého.života. Jestli něco doopravdy nenávidím, pak je to uniforma." A pokud jde o písně, které chytaly za srdce: ". : . byly horší než básničky, které vymýšlí má nejmladší dcera své panence." Možná tehdy ve studiu firmy Sun její šéf pochopil, že před ním stojí budoucí ósobnost hudební scény, možná že na Cashe prostě vsadil. Tak nebo onak je pravdou,'že jeden z nedávriých předzpěváků jeho koncertů - Carl Perkins - tehdy táhl celý žebřiňák Slunce (Sun) a Cash s Presleyem mu dělali sbor: Cashova interview, ostatně ne příliš častá; se vyznačují výraznou úsporou slov. Zdá se, že každé pečlivě váží a klade na místo, které mu přísluší. Zásadně odpovídá pouze na dotazy, v nichž "o něco jde"'. Ono "o něco jit" je nesporně nejsilnějším momehtem celé Cashovy činnosti na poli populární hudby. Zatímco se publicisté a odborníci snaží zařadit jeho jméno do některéi z umně prokombinovaných stylových přihrádek, málokdo se zaměřuje na obsah jeho.tvorby. A právě v něm je největší Cashova přednost, tajemství úspěchu a popularity. Jestliže přijde chvíle, kdy ' to právé skutečně nalezne, nebojí se ani největších experimentů. Na rozdil od převážné většiny zpívajících kolegů má Cashova tvorba a činnost přesný cíl. Od něho nikdy neustoupil. "Húdba je součásti kultury a moje písně musí být takové, aby nikdo nemohl pochybovat o tom, že jim toto označení náleží. Nemám nic proti těm, kteří zpívají nebo poslouchají věci bez jakéhokoliv obsahu. Jen se divím. Je mi jich líto. Je mi dokonce líto i papíru, který trpí pod nanicovatým tlacháním o ničem. Jako by ría světě a mezi lidmi bylo všechno v pořádku." Snad i tato část rožhovoru dostala svoji přesnou formulaci až v noviriářském notesu: I o ní Ize zapochybovat. Ale jen do té doby, než ten, kdo ji měl říci, přijde na pódium, rozpřáhne doširoka paže, pouze se usměje, a jako by stál u dveří vašeho bytu, prohodí: "Jsem Johnny Cash." Pak už je jasné, že to určitě řekl.